Část třináctá – Společná ustanovení

(1) Odborová organizace působí u zaměstnavatele a má právo jednat, jen jestliže je k tomu oprávněna podle stanov a alespoň 3 její členové jsou u zaměstnavatele v pracovním poměru.

(2) Oprávnění odborové organizace u zaměstnavatele vzniká dnem následujícím po dni, kdy zaměstnavateli oznámila, že splňuje podmínky podle odstavce 1.

(1) Kolektivní smlouvu může uzavřít zaměstnavatel nebo více zaměstnavatelů, nebo jedna nebo více organizací zaměstnavatelů na straně jedné a jedna nebo více odborových organizací na straně druhé.

(2) Kolektivní smlouva může obsahovat ujednání o mzdových nebo platových podmínkách, o jiných právech zaměstnanců a může upravovat práva zaměstnanců výhodněji, než stanoví zákon.

(1) Písemnosti týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance, důležité písemnosti týkající se odměňování, jimiž jsou mzdový nebo platový výměr a záznam o porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, musí být doručeny zaměstnanci do vlastních rukou.

(2) Písemnost doručuje zaměstnavatel zaměstnanci do vlastních rukou na pracovišti, v jeho bytě nebo kdekoliv bude zastižen. Není-li to možné, může zaměstnavatel písemnost doručit prostřednictvím:

a) provozovatele poštovních služeb,

b) sítě nebo služby elektronických komunikací, nebo

c) datové schránky.

(1) Doručuje-li zaměstnavatel písemnost prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, zasílá ji na poslední adresu zaměstnance, která je mu známa. Písemnost může být doručena také tomu, koho zaměstnanec k přijetí písemnosti určil na základě písemné plné moci.

(2) Nebyla-li písemnost doručena zaměstnanci, uloží ji provozovatel poštovních služeb po dobu 15 dnů. Zaměstnavatel musí být vyzván, aby si písemnost vyzvedl.

(3) Povinnost zaměstnavatele doručit písemnost je splněna, jakmile zaměstnanec písemnost převezme. Jestliže zaměstnanec písemnost odmítne převzít, neposkytne součinnost nezbytnou k doručení písemnosti, nebo není-li na uvedené adrese znám, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy ke znemožnění doručení došlo. Zaměstnanec musí být o těchto následcích písemně poučen.

(1) Zaměstnanec doručuje písemnost zaměstnavateli zpravidla osobním předáním v místě sídla zaměstnavatele. Na žádost zaměstnance je zaměstnavatel povinen písemně potvrdit doručení písemnosti.

(2) Jestliže zaměstnavatel odmítne převzít písemnost nebo nevydá potvrzení o doručení písemnosti, považuje se písemnost za doručenou dnem, kdy k odmítnutí došlo.

(1) Průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.

(2) Za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat.

(3) Dojde-li ke zúčtování mzdy nebo platu za práci přesčas v jiném rozhodném období než v tom, ve kterém byla tato práce vykonána, zahrne se do odpracované doby v rozhodném období, v němž byla mzda nebo plat za práci přesčas zúčtována, také doba práce přesčas, za kterou je mzda nebo plat poskytnuta.

(1) Není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí.

(2) Průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.

(3) Při vzniku zaměstnání v průběhu předchozího kalendářního čtvrtletí je rozhodným obdobím doba od vzniku zaměstnání do konce kalendářního čtvrtletí.

(1) Jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se místo průměrného výdělku pravděpodobný výdělek.

(2) Pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl, nebo z hrubé mzdy nebo platu, které dosahuje zaměstnanec stejné kvalifikace, který u zaměstnavatele koná stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

(1) K přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů může dojít jen v případech stanovených tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem.

(2) Dochází-li k převodu činnosti zaměstnavatele nebo části činnosti zaměstnavatele nebo k převodu úkolů zaměstnavatele anebo jejich části k jinému zaměstnavateli, přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů v plném rozsahu na přejímajícího zaměstnavatele.

(3) Za úkoly nebo činnost zaměstnavatele se pro tyto účely považují zejména úkoly související se zajištěním výroby nebo poskytováním služeb a obdobná činnost podle zvláštních právních předpisů, které zaměstnavatel provádí v zařízeních určených pro tyto činnosti nebo na místech obvyklých pro jejich výkon pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost.