Část desátá – Péče o zaměstnance

(1) Zaměstnavatelé jsou povinni vytvářet zaměstnancům pracovní podmínky, které umožňují bezpečný výkon práce; za tím účelem zajišťují zejména:

a) zřizování, údržbu a zlepšování zařízení pro zaměstnance,

b) zlepšování vzhledu a úpravy pracovišť,

c) vytváření podmínek pro uspokojování kulturních, rekreačních a tělovýchovných potřeb a zájmů zaměstnanců,

d) závodní preventivní péči.

(2) Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout odměnu zejména:

a) při životním nebo pracovním jubileu a při prvním skončení pracovního poměru po přiznání invalidního důchodu nebo po nabytí nároku na starobní důchod,

b) za poskytnutí pomoci při živelních pohromách, při jiných mimořádných událostech a za mimořádnou aktivitu ve prospěch zaměstnavatele.

Odborný rozvoj zaměstnanců zahrnuje zejména:

a) zaškolení a zaučení,

b) odbornou praxi absolventů škol,

c) prohlubování kvalifikace,

d) zvyšování kvalifikace,

e) rekvalifikaci.

(1) Zaměstnanec, který vstupuje do zaměstnání bez kvalifikace, bude zaškolován nebo zaučován; zaškolení nebo zaučení se považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat.

(2) Zaměstnavatel je povinen zaškolit nebo zaučit zaměstnance, který přechází z důvodů na straně zaměstnavatele na nové pracoviště nebo na nový druh práce, pokud je to nezbytné.

(1) Prohlubováním kvalifikace se rozumí její průběžné doplňování, kterým se nemění její podstata a které umožňuje zaměstnanci výkon sjednané práce; za prohlubování kvalifikace se považuje též její udržování a obnovování.

(2) Zaměstnanec je povinen prohlubovat si svoji kvalifikaci k výkonu sjednané práce. Zaměstnavatel je oprávněn uložit zaměstnanci účast na školení a studiu nebo jiných formách přípravy k prohloubení jeho kvalifikace.

(3) Účast na školení nebo jiných formách přípravy anebo studiu za účelem prohloubení kvalifikace se považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat.

(4) Náklady vynaložené na prohlubování kvalifikace hradí zaměstnavatel.

(1) Zvýšením kvalifikace se rozumí změna hodnoty kvalifikace; zvýšením kvalifikace je též její získání nebo rozšíření.

(2) Zvyšováním kvalifikace je studium, vzdělávání, školení nebo jiná forma přípravy k dosažení vyššího stupně vzdělání, jestliže jsou v souladu s potřebou zaměstnavatele.

(3) Nejsou-li dohodnuta nebo stanovena vyšší nebo další práva, přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele při zvyšování kvalifikace pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku:

a) v nezbytně nutném rozsahu k účasti na vyučování, výuce nebo školení,

b) 2 pracovní dny na přípravu a vykonání každé zkoušky v rámci studia v programu uskutečňovaném vysokou školou nebo vyšší odbornou školou,

c) 5 pracovních dnů na přípravu a vykonání závěrečné zkoušky, maturitní zkoušky nebo absolutoria,

d) 10 pracovních dnů na vypracování a obhajobu absolventské práce, bakalářské práce, diplomové práce, disertační práce nebo písemné práce, kterou je zakončováno studium v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou,

e) 40 pracovních dnů na přípravu a vykonání státní závěrečné zkoušky, státní rigorózní zkoušky v oblasti lékařství, veterinárního lékařství a hygieny a státní doktorské zkoušky.

(1) Uzavře-li zaměstnavatel se zaměstnancem v souvislosti se zvyšováním kvalifikace kvalifikační dohodu, je její součástí zejména závazek zaměstnavatele umožnit zaměstnanci zvýšení kvalifikace a závazek zaměstnance setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po sjednanou dobu, nejdéle však po dobu 5 let, nebo uhradit zaměstnavateli náklady spojené se zvýšením kvalifikace, které zaměstnavatel na zvýšení kvalifikace zaměstnance vynaložil.

(2) Kvalifikační dohoda musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná.

(3) Kvalifikační dohoda musí obsahovat:

a) druh kvalifikace a způsob jejího zvýšení nebo prohloubení,

b) dobu, po kterou se zaměstnanec zavazuje setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po ukončení, zvýšení nebo prohloubení kvalifikace,

c) druhy nákladů a celkovou částku nákladů, kterou bude zaměstnanec povinen uhradit zaměstnavateli, pokud nesplní svůj závazek setrvat v zaměstnání.

(1) Zaměstnavatel je povinen umožnit zaměstnancům ve všech směnách stravování; tuto povinnost nemá vůči zaměstnancům vyslaným na pracovní cestu.

(2) Bylo-li to dohodnuto v kolektivní smlouvě nebo stanoveno ve vnitřním předpisu, poskytuje zaměstnavatel zaměstnancům stravování; stravování může zaměstnavatel poskytovat i dalším fyzickým osobám uvedeným v odstavci 3.

(3) Zaměstnavatel může poskytovat stravování:

a) zaměstnancům jiného zaměstnavatele,

b) fyzickým osobám, které se zdržují na pracovišti při plnění svých povinností,

c) důchodcům, kteří u zaměstnavatele pracovali při odchodu do starobního důchodu nebo invalidního důchodu,

d) zaměstnancům po dobu jejich dočasné pracovní neschopnosti a ošetřování člena domácnosti, pokud jsou v době své nepřítomnosti v práci přítomni na pracovišti zaměstnavatele.

Zaměstnavatelé jsou povinni vytvářet podmínky pro zaměstnávání fyzických osob se zdravotním postižením a činit opatření pro vytváření vhodných pracovních míst. Zaměstnavatelé zajišťují těmto zaměstnancům podle svých možností pracovní rehabilitaci.

(1) Zaměstnankyně nesmějí být zaměstnávány pracemi, které ohrožují jejich mateřství; tyto práce stanoví ministerstvo zdravotnictví vyhláškou.

(2) Zaměstnankyně, která kojí, nesmí být zaměstnávána pracemi, které ohrožují její zdraví nebo zdraví dítěte; tyto práce stanoví ministerstvo zdravotnictví vyhláškou.

(1) Koná-li těhotná zaměstnankyně práci, která je těhotným zaměstnankyním zakázána nebo která podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství, je zaměstnavatel povinen převést ji dočasně na práci, která je pro ni vhodná a při níž může dosahovat stejného výdělku jako na dosavadní práci.

(2) Požádá-li těhotná zaměstnankyně pracující v noci o zařazení na denní práci, je zaměstnavatel povinen její žádosti vyhovět.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí obdobně pro zaměstnankyni, která kojí, a zaměstnankyni-matku do konce devátého měsíce po porodu.

(1) Zaměstnavatel nesmí zaměstnávat těhotnou zaměstnankyni prací přesčas.

(2) Zaměstnankyním a zaměstnancům, kteří pečují o dítě mladší než 1 rok, nesmí zaměstnavatel nařídit práci přesčas.

(3) Zaměstnavatel nesmí zaměstnávat těhotné zaměstnankyně a zaměstnankyně a zaměstnance, kteří pečují o dítě mladší než 1 rok, noční prací, pokud s takovou prací nevysloví souhlas.

(1) Zaměstnavatelé jsou povinni vytvářet příznivé podmínky pro všestranný rozvoj tělesných a duševních schopností mladistvých zaměstnanců též zvláštní úpravou jejich pracovních podmínek.

(2) Zaměstnavatel je povinen zabezpečit mladistvému zaměstnanci na svůj náklad lékařské vyšetření před vstupem do pracovního poměru a před změnou pracovního poměru, která by mohla mít vliv na zvýšení rizika ohrožení jeho zdraví.

(1) Zaměstnavatel nesmí mladistvého zaměstnávat prací přesčas a prací v noci. Výjimečně mohou mladiství zaměstnanci starší 16 let konat noční práci nepřesahující 1 hodinu, jestliže je to třeba pro jejich výchovu k povolání, a to pod dohledem zaměstnance staršího 18 let, je-li tento dohled pro ochranu mladistvého nezbytný.

(2) Noční práce mladistvého zaměstnance musí bezprostředně navazovat na jeho práci připadající podle rozvrhu směn na denní dobu.

(3) Zaměstnavatel nesmí mladistvé zaměstnávat pracemi, které se zřetelem k anatomickým, fyziologickým a psychickým zvláštnostem tohoto věku jsou pro ně nepřiměřené, nebezpečné nebo škodlivé jejich zdraví.