✓ Aktualizováno leden 2026

Část první – Všeobecná ustanovení

§ 1 až § 29 zákoníku práce

HLAVA I – Předmět úpravy a vymezení pracovněprávních vztahů

§ 1 – Předmět úpravy

(1) Tento zákon upravuje právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli; tyto vztahy jsou vztahy pracovněprávními.

(2) Tento zákon upravuje rovněž právní vztahy kolektivní povahy, které souvisejí s výkonem závislé práce.

(3) Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje práva a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů při dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce.

§ 2 – Závislá práce

(1) Závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně.

(2) Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.

📌 Praktický výklad

Definice závislé práce je klíčová pro odlišení od švarcsystému. Pokud jsou splněny všechny znaky závislé práce, musí být vztah založen pracovní smlouvou nebo dohodou, nikoliv fakturací jako OSVČ.

§ 3 – Závislá práce může být vykonávána výlučně

Závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy. Základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.

HLAVA II – Smluvní strany základních pracovněprávních vztahů

§ 6 – Zaměstnanec

Zaměstnancem je fyzická osoba, která se zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu.

§ 7 – Zaměstnavatel

Zaměstnavatelem je osoba, pro kterou se fyzická osoba zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu.

HLAVA III – Základní zásady pracovněprávních vztahů

§ 13 – Základní zásady

(1) Zaměstnavatel

a) nesmí přenášet riziko z výkonu závislé práce na zaměstnance,

b) musí zajistit rovné zacházení se zaměstnanci a dodržovat zákaz jakékoli diskriminace zaměstnanců,

c) musí dodržovat zásadu poskytování stejné mzdy nebo platu a jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, popřípadě odměny za stejnou práci a za práci stejné hodnoty,

d) musí poskytovat zaměstnanci informace v pracovněprávních vztazích a zajišťovat projednání s ním,

e) musí seznamovat zaměstnance s kolektivní smlouvou a vnitřními předpisy,

f) nesmí zaměstnanci za porušení povinnosti vyplývající mu z pracovněprávního vztahu ukládat peněžní postihy ani je od něho požadovat.

(2) V pracovněprávních vztazích je zakázána jakákoli diskriminace.

§ 14 – Právo na spravedlivé odměňování

Zaměstnanec má právo na spravedlivé odměňování za vykonanou práci a na zajištění uspokojivých pracovních podmínek. Zaměstnanci mají právo se sdružovat a kolektivně vyjednávat.

§ 16 – Rovné zacházení a zákaz diskriminace

(1) Zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání.

(2) V pracovněprávních vztazích je zakázána jakákoliv diskriminace.

(3) Pojmy přímá diskriminace, nepřímá diskriminace, obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci a případy, kdy je rozdílné zacházení přípustné, upravuje antidiskriminační zákon.

📌 Praktický výklad

Zákaz diskriminace se vztahuje na všechny fáze pracovněprávního vztahu – od inzerátu a výběrového řízení, přes odměňování a povyšování, až po skončení pracovního poměru.

HLAVA IV – Právní jednání

§ 18 – Právní jednání

Je-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější.

§ 19 – Neplatnost právního jednání

(1) Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

(2) Neplatnost právního jednání nemůže být zaměstnanci na újmu, nezpůsobil-li neplatnost výlučně sám.

§ 20 – Písemná forma

Nebyla-li právním jednáním, pro které je předepsána písemná forma, způsobena neplatnost, považuje se právní jednání za platné, pokud smluvní strany tuto vadu dodatečně neodstranily a pokud zaměstnanec neplatnost právního jednání nenamítl. Zaměstnanec má právo na námitku neplatnosti ve lhůtě 3 let ode dne, kdy mělo být právně jednáno.

HLAVA V – Vnitřní předpis

§ 305 – Vnitřní předpis zaměstnavatele

(1) Zaměstnavatel může vnitřním předpisem stanovit mzdová nebo platová práva a ostatní práva v pracovněprávních vztazích, z nichž je oprávněn zaměstnanec, výhodněji, než stanoví tento zákon.

(2) Vnitřní předpis se vydává písemně, nesmí být v rozporu s právními předpisy ani být vydán se zpětnou účinností.

(3) Vnitřní předpis je závazný pro zaměstnavatele a pro všechny jeho zaměstnance. Nabývá účinnosti dnem, který je v něm stanoven, nejdříve však dnem, kdy byl u zaměstnavatele vyhlášen.

📚 Související